Ulice na sídlišti jsou vlastně ulicemi beze jmen, anonymní, nevýrazné, podobné jedna druhé, bez ohledu na nějaké pojmenování. Toto prostředí se odráží i ve vztazích mezi lidmi, kteří tu žijí. Každý je tu sám se svými problémy. Režisér demonstruje neschopnost člověka orientovat se v "ulicích beze jmen" na dítěti, vstupujícím do dospělosti.

Patnáctiletý Mário, student průmyslovky, se dozví, že jeho starší bratr je hledaný policií. Nechce věřit, že spáchal zločin, a tak začne pátrat na vlastní pěst po pravdě, po okolnostech, po příčinách i důsledcích. Při hledání pravdy ztratí Mário iluze o blízkém člověku a zároveň získá velké životní zkušenosti.