Druhý Imamurův film ověnčený prestižní hlavní cenou z festivalu v Cannes do jisté míry uplatňuje prvky charakteristické pro jeho předchozí tvorbu, namísto zemitého pohledu na lidskou existenci však přináší surreálně symbolistní pojednání o emocích ukrývajících se hluboko v nitru člověka. Po osmi letech strávených ve vězení začíná bývalý úředník Yamashita nový život jako holič v malém městě. Introvertní málomluvný muž, který komunikuje takřka výhradně se svým úhořem, se postupně proti své vůli začleňuje do společenství bizarních figurek ze svého nového okolí. Navíc v holičství začne pracovat mladá žena, která mu připomíná jeho manželku. Úhoř vzniklý v závěrečném období Imamurovy kariéry představuje nezvykle působivé dílo, které si diváky podmaní svéráznou psychologií i lehce groteskní atmosférou a decentním humorem. Ačkoli v centru vyprávění stojí Yamashita a jeho emoce, film ho ukazuje maximálně odtažitě. Podobně jako ryba v názvu filmu je i hrdina figurou, která divákům na první pohled proklouzává mezi prsty. Stejně jako vůči jiným postavám filmu se Yamashita i vůči divákům otevírá spíše mimoděk prostřednictvím svého výstředního jednání, ale také skrze četné surreální symbolické sekvence.