Evžen, stárnoucí muž, žije dvojí život. Jeden v realitě a druhý ve svých snech. Chodí za psychoanalytičkou, která se mu pokouší vykládat, co jeho sny znamenají. Přijde na určitý rituál, který mu umožňuje kdykoliv navštěvovat své sny. Z nich se dozvídá o svém raném dětství, o vztahu k otci a matce. Když je pak svojí manželkou postaven před rozhodnutí mezi realitou a snem, odchází definitivně do svého snu.

Jan Švankmajer k filmu a jeho tématu napsal: „Strach ze života je jedním ze základních lidských pocitů. Náboženství, tvorba, láska, sex, hromadění věcí, kterému ušlechtile říkáme sběratelství nebo pejorativně hamounství, honění se za slávou, za penězi, za mocí, to všechno jsou zástupné momenty, které mají tento fatální strach přehlušit. Strach ze života je mnohem silnější než strach ze smrti, o čemž nás přesvědčují tak četné vraždy a sebevraždy, a to jak skutečné, tak i předváděné v televizních seriálech nebo na plátnech kin. Tato temná podzemní řeka protéká naším nitrem a ovlivňuje jak naši aktivitu bdění, tak i náš spánek. Jestli má sen, podle Freuda, splňovat naše tajná i zjevná přání, pak není možné, aby někde v hloubce permanentně nesplňoval základní lidské přání: Přežít svůj život.“

Film Přežít svůj život byl ve světové premiéře uveden na 67. ročníku mezinárodního festivalu v Benátkách, kde jej ve velkém sále na Lidu provázely dlouho trvající ovace festivalového publika.