Řím, 476 př.n.l. Římská říše je ohrožena. Mocná síla, která po téměř 500 let posunula hranice své země od Mezopotámie na východě po Iberský poloostrov na západě, od Rýna a Dunaje na severu po Egypt na jihu, upadá.

V předvečer korunovace dvanáctiletého Romula Augusta přijíždí do Říma barbarský generál Odoaker, aby uzavřel dohodu s Orestem. Odoaker požaduje Římskou říši výměnou za svou dlouhodobou podporu římských legií na východě. Ale Orestes odmítá.

V den korunovace, kdy se celý Řím chystá zhlédnout slavnostní obřad, předpovídá Ambrosinus, Romulův rádce a učitel, nebezpečí. Orestes se právem obává o svého syna, a tak jmenuje Aurelia ze čtvrté legie jeho osobním strážcem. Té noci se Aurelius a jeho legionáři utkají s nepřítelem – Odoaker a jeho armáda se vrátili do Říma.

S ohlušujícím řevem útočí barbarské armády na město. Propuká bitva, brutální útočníci nemají slitování a krev teče ulicemi. Orestes je zabit, Romulus je společně s Ambrosinem zajat a odvezen na ostrovní pevnost Capri. Zde Romulus najde mýtický Césarův meč, který nese proroctví „jedno ostří k obraně, druhé ostří k vítězství; …padne do ruky tomu …kdo je předurčen vládnout.“

Země je zubožena, vojáci pobiti. Ale ne všichni římští legionáři jsou mrtví. Aurelius je naživu a když zjistí, že Byzantská říše poskytne Romulovi útočiště, vydá se v doprovodu malé skupiny mužů a záhadné byzantské válečnice Miry na cestu – najít a zachránit Romula.

Díky Ambrosinově promyšlené strategii a bojovým dovednostem Aurelia a Miry je Romulus osvobozen. Když však všichni společně dorazí na pobřeží, zjistí, že se obyvatelé Byzantské říše přidali k Odoakerově armádě Gótů. Tváří tvář této zradě musí najít v Británii poslední válečnou jednotku, která zůstala věrná Římu – devátou legii.