Tento film nás zavede do frankofonní části Švýcarska, mezi studenty akademie dramatických umění. Sledujeme je při běžných, každodenních činnostech: na procházce, na nákupu, při setkávání ve škole a u jídla. Ať je však provázíme kamkoliv, protagonistou je všude slovo - chlapci a dívky neustále diskutují či vedou dlouhé monology před objektivem nehybné kamery.

Tato mnohomluvnost rozhodně nesměřuje k nahlédnutí do jejich osudů či povah, proudy vyřčených slov nás mají informovat o tom, co si dnešní mladí myslí o politice a o společenském dění kolem sebe. Kapitoly filmu neuvádějí jenom data jednotlivých květnových dnů, ale také rozsáhlou plejádu jmen myslitelů a umělců (Heidegger, Marx, Michon, Pasolini, Brecht, Céline, Jarry, Dostojevskij, Artaud, Handke atd.), z nichž v tomto godardovském filmu-eseji studenti citují při formulování svých názorů na levici, konzumnost, současný establishment, kapitalismus, atomové zbraně, americkou politiku...