Marnivé manželky a nestálé milenky, obelhávaní manželé, zloději kradoucí opakovaně v různých bytech tentýž obraz zaplňují prostor Iosselianiho snímku, jehož hlavními hrdiny jsou plátno z 19. století a porcelánový servis ještě o století starší. Obě relikvie dávno minulých dob putují v nekonečném koloběhu krádeží a koupí rukami dam z vyšší společnosti přes překupníky k prostitutkám a vlivným mafiánům.

Svět francouzské buržoasie i její odvrácené strany v podobě vychytralých příživníků je propojen klubkem lží a podvodů, hledáním vlastního požitku, kalkulem a lhostejností k neštěstí druhých. Deziluzivní pohled Iosselianiho není pohledem mizantropa, ale střízlivým posouzením současného stavu společnosti bez jakéhokoli náznaku moralismu. Vrcholně stylizované přesto velmi přirozeně působící zachycení běžného života neprofesionálními herci tvoří i zde jádro autorova nezaměnitelného rukopisu.