Mladí absolventi tbiliského institutu nastoupí do vinařského podniku jako specialisté na výrobu vína. Zatímco Otar je umístěn do laboratoře, Niko pracuje u sudů ve sklepech. Když jednoho dne ředitel nařídí stáčet nekvalitní víno, postaví se Niko proti tomu. Základem vyprávění Ioselianiho filmu není pouze společenská kritika, namířená na jeden z typických vývozních artiklů země. Snímek, v době vzniku u nás přirovnávaný k Černému Petrovi (1963) Miloše Formana, sleduje v několika dnech i život v gruzínské metropoli. Hlavní hrdina Niko je prvním z Ioselianiho „básníků všednosti“. Zamiloval se do své kolegyně, zalévá květiny na balkoně, chodí na nedělní procházky…