Bylo to v New Yorku dne 6. října 1927 při světové premiéře filmu Jazzový zpěvák, kdy z filmového plátna poprvé zazněly mluvené dialogy a zpěv. Realizace příběhu zůstala téměř stejná jako v celém období němého filmu, součástí se však stala řeč. Hrdina, ztělesněný hercem a zpěvákem Al Johnsonem, svou první píseň uvedl slovy: Lidé, mějte ještě trochu strpení. Něco takového jste ještě neslyšeli. Jen si poslechněte tohle... Potom z jeho úst zazněla píseň syna k nemocné matce, známá jako Mammy a v jeho podání vypočítaná na dojetí diváků. Právě tento večer rozhodujícím způsobem ovlivnil další vývoj kinematografie: bylo totiž jasné, že s psanými titulky obvykle umisťovanými mezi záběry obrazu už filmaři končí. Během několika let se mluvené slovo stalo samozřejmou součástí každého hraného filmu. Příběh Jazzového zpěváka je prostý. Malý židovský kluk Jacki Rabinowitz obdařený nádherným hlasem zcela propadne kouzlu populárních melodií. Jeho na tradicích lpějící otec má naprosto jinou představu o synově kariéře. A tak Jacki z rodného domu uteče. Netuší, že jako divadelní zpěvák to nebude mít o nic lehčí.

Film natočený režisérem Alanem Groslandem, podnítil v roce 1953 a 1988 vznik dalších stejnojmenných titulů. Otevřel také skvělou kariéru Al Johnsonovi, jenž pak zpíval i v dalších filmech (Zpívající blázen, Otcova píseň, V tanci s tebou, Rapsodie v modrém).