Jako dvorní malíř dospěl Goya k uznání i bohatství. S vévodkyní Albou ho pojí vášnivá láska, zároveň opovrhuje namyšlenou aristokratkou, kterou v ní stále vidí. Goya věří na krále i na církev a užívá si své postavení u dvora, přesto se cítí spojený s lidem. Jeho spolupracovník a přítel Esteve ho přivede do kruhu patriotů, kteří chtějí změnit zem. V Madridu potkává v taverně zpěvačku Marii Rosario a později musí být svědkem, jak je odsouzena inkvizicí. Čím hlouběji proniká do života lidu a čerpá z něj inspiraci pro svou tvorbu, tím více se zvyšuje vnitřní bolest způsobená poměry v zemi. Nakonec se sám Goya ocitá v hledáčku inkvizice – a místo rezignace volí exil.