Ve filmu Den idiotů (Tag der idioten, 1982) se největší z marginálních filmařů německé kinematografie (Thomas Elsaesser) Werner Schroeter opět připomíná svým osobním tématem, jímž je operní směřování k smrti přes touhu, vášeň a zoufalství. Děj je soustředěn kolem krásné a vášnivé hrdinky Carole (známá francouzská herečka Carole Bouquet), jejíž citová a společenská frustrace se vystupňuje do té míry, že se dá dobrovolně zavřít do ústavu pro duševně choré, a když se odtud vrátí, nechá se zabít automobilem.

Přestože se Schroeterovo psychodrama dotýká několika kritických témat (např. společenského konformismu a paranoie po zkušenosti s terorismem z druhé poloviny 70. let), tak přesvědčivěji vyznívá v obecně alegorické poloze tragického pojetí života, neprodyšně uzavřeného do jednoho místa ženského blázince, v němž se hrdinka marně snaží nalézt mentální azyl. Schroeterův filmový styl se s příznačnou teatrální okázalostí, rafinovanou zvukovou montáží a řadou vizuálních metafor především soustřeďuje na klinicky přesný popis vzájemného soužití a psychosomatického chování duševně chorých žen, které svým vzhledem nápadně kontrastují s tělesnou krásou nově příchozí.