Louisiana 20. léta. Malíř Schyke je známý jako satanista. Proto je mučen a zabit. 50. léta - mladý pár se nastěhuje do domu, kde bydlel Schyke, a objeví tam jednu ze sedmi bran do pekel. Cesta do satanova hájemství může začít... Poměrně tradiční...
Popis
Louisiana 20. léta. Malíř Schyke je známý jako satanista. Proto je mučen a zabit. 50. léta - mladý pár se nastěhuje do domu, kde bydlel Schyke, a objeví tam jednu ze sedmi bran do pekel. Cesta do satanova hájemství může začít...
Poměrně tradiční schéma, avšak v pojetí slavného režiséra Fulciho, který by si zasloužil retrospektivu, protože většina jeho filmů patří k vrcholům gore filmu (tedy filmů, kde se krví nešetří, které více hnusí, než děsí). Brána do záhrobí je považována za jedno z jeho vrcholných děl. Je v něm zřejmá inspirace Lovecraftem, Tourneurem, Bavou nebo Barkerem. Lokace jsou jako z filmů Williama Castla. Film srší nejlepšími krvavými nápady: nejčastěji je citovaná podařená scéna výstřelu do obličeje v detailu. Ale vůbec nejoriginálnější je konec.
Jako řada Fulciho filmů i tento má několik alternativních názvů. Jen těžko lze popsat tento skutečně šílený film se všemi nechutnostmi, které v souhrnu nepůsobí tolik nechutně jako spíše reálně. Ostatně mrtvoly z jedné scény si zahráli místní bezdomovci, jimž filmaři nakoupili alkohol, a oni se tak zpili, že bylo možno dlouho natáčet, aniž by se pohnuli. Navíc taková příležitost vidět jeden ze slavných, komerčně úspěšných a jako vždy v USA cenzurovaných hororů u nás na plátně se nenaskytne každý rok.
Poměrně tradiční schéma, avšak v pojetí slavného režiséra Fulciho, který by si zasloužil retrospektivu, protože většina jeho filmů patří k vrcholům gore filmu (tedy filmů, kde se krví nešetří, které více hnusí, než děsí). Brána do záhrobí je považována za jedno z jeho vrcholných děl. Je v něm zřejmá inspirace Lovecraftem, Tourneurem, Bavou nebo Barkerem. Lokace jsou jako z filmů Williama Castla. Film srší nejlepšími krvavými nápady: nejčastěji je citovaná podařená scéna výstřelu do obličeje v detailu. Ale vůbec nejoriginálnější je konec.
Jako řada Fulciho filmů i tento má několik alternativních názvů. Jen těžko lze popsat tento skutečně šílený film se všemi nechutnostmi, které v souhrnu nepůsobí tolik nechutně jako spíše reálně. Ostatně mrtvoly z jedné scény si zahráli místní bezdomovci, jimž filmaři nakoupili alkohol, a oni se tak zpili, že bylo možno dlouho natáčet, aniž by se pohnuli. Navíc taková příležitost vidět jeden ze slavných, komerčně úspěšných a jako vždy v USA cenzurovaných hororů u nás na plátně se nenaskytne každý rok.